Napsali o nás

Pohádky v nepohádkových časech: Jak koronavirus z novináře na cestách udělal usedlého pisatele příběhů pro děti

Publikováno v únoru 2022 v cestovatelském magazínu Koktejl

Lívancovi zdrceně padli na podlahu, protože jejich podnikání bylo založeno na skvělém zboží a přátelské obsluze. „Co teď budeme dělat, když nemůžu pustit zákazníky do své cukrárny?“ bědovala maminka Klaudie Lívancová. „Nějakou dobu to díky úsporám přetlučeme, ale jak dlouho to potrvá?“ nadnesl tatínek Tomáš Lívanec otázku, kterou se trápila celá planeta. Mluvicí Koblížek, který měl krutý dar vystihnout jedním sloganem každou životní situaci, jen truchlivě zahláškoval: „S koronavirem na věčné časy!“

Pudinkový příběh

Takto zásahem proticovidové jednotky v kouzelné cukrárně začíná pohádkový Pudinkový příběh, který jsem v době karantény po vypuknutí pandemie v březnu 2020 napsal pro svoji tehdy pětiletou dceru Sofii. Měl jsem na konec března naplánovanou dlouhou cestu do Bolívie, místo toho mě virus (jako téměř všechny pozemšťany) uzavřel mezi čtyřmi zdmi. V mém případě to bylo v Limě, v malém bytě s mou peruánskou manželkou Claudií a naší ratolestí. V Peru byl lockdown opravdu přísný a v prvních měsících ho populace respektovala (a povinné nošení roušek všude venku tu dodnes na rozdíl od Česka nezpůsobuje žádné emoce). Nejhorší bylo, že po tři měsíce měly děti naprostý zákaz vycházení. Potřebovali jsme nám všem třem dát nějakou aktivitu, a tak jsme rozjeli na papíře rodinný podnik – cukrárnu U Sofinky.

Já pohádky o kouzelných sladkostech psal, manželka Claudie moje nápady, které jsem jí musel překládat do španělštiny, převáděla do obrazové podoby. Dcera nám byla inspirací i prvním nemilosrdným kritikem, který jedním „To mě moc nebaví“ dokázal rozsekat pečlivě budovaný dějový oblouk.

Magie pro všední dny

První náměty už jsme měli vymyšlené před covidem. Bez nějakých plánů jsem jednou pro Sofinku, která má ze všech domácích prací nejraději pečení, lehce předělal klasiku o Koblížkovi. Místo babičce vzal sladký uprchlík roha cukrářce Sofince, která ho pak ale nenechala sežrat, ale po jeho záchraně z něj udělala oživlý reklamní panel svého podniku. Dcerka byla touto verzí nadšená, a tak jsem v tom duchu předělával i jiné známé příběhy a vymýšlel si zcela nové, které odrážejí problémy dnešní reality. Začala se rodit základní sestava cukrárny U Sofinky, založená na naší tříčlenné rodině a doplněná o pomocníka Davida, dortovou kočku Cukrínu, Koblížka a řadu nadpřirozených postav. A mne to čím dál více bavilo, vymazlovat charaktery, vymýšlet slovní hříčky, zasazovat magické jevy do našeho všedního světa a schovávat do vyprávění žertíky pro dospělé.

Novinářský inkubátor

Při pobytu v předpandemickém Česku pohádky slyšeli i potomci mých kamarádů a padaly výzvy k jejich sepsání a vydání. Těžko říct, jestli by se bez covidu něco realizovalo. Ale jeden z kamarádů, Tomáš Bouška, jehož dětem se naše příběhy líbily, zrovna v těchto těžkých časech rozjížděl svůj nový vzdělávací projekt Novinářský inkubátor, v němž mezi žurnalistickými novici měl i jednu slečnu se zájmem o grafiku. Úprava a vysazení „Sofinky a kouzelné cukrárny“ se stalo jejím semestrálním projektem. Kromě toho jsme si společně vyzkoušeli, jak na vydání knížky sehnat peníze pomocí crowdfundingové kampaně na internetu, kterou jde dělat i z druhého konce světa. Všechno klaplo. Covid nás v Limě dostihl až v lednu 2021, zrovna když spolupracovníci z Novinářského inkubátoru v Praze začali vytištěné publikace rozesílat přispěvatelům. Nemoc měla naštěstí lehký průběh.

Nečekané výzvy

Knihu jsem fyzicky uviděl až na konci června, kdy jsem se po roce a čtvrt dostal konečně domů. Uspořádali jsme její křest na filmovém festivalu ve Slavonicích a poté jsem měl autorská čtení na rodném Slánsku, kde jsem mohl cítit zájem poslouchajících. Kromě toho jsem příběhy namluvil a nahrál na YouTube, abych rozšířil dosah našeho dílka mimo svoji společenskou bublinu. Tím ale nekončíme. Letos chceme přivést na svět pomocí crowdfundingové kampaně druhý díl s tuctem dalších kapitol. Kdyby mi někdo před dvěma roky řekl, že se stanu pohádkovým youtuberem, klepal bych si na čelo. Ale to bych dělal, kdyby mi někdo tvrdil, že budu měsíce místo shánění reportáží v exotických zemích trčet na jednom místě kvůli jakémusi viru z Číny. Každopádně všeho moc už škodí. V našem vymyšleném světě rodina Lívancových zlikvidovala covid masovým nasazením vanilkového pudinku. Kéž by šel tento šťastný konec převést do reality a slovy Koblížka z cukrárny U Sofinky „poslat koronavirus na věčnost.“